Vladimír Drápal
Na počátku byla myšlenka a zimní rozhovor s rodiči žáků 9. třídy. Řekli jsme rodičům, že třída, kterou navštěvují jejich děti, dosahuje velmi dobrých výsledků jak učebních, tak také při reprezentaci školy v kultuře, sportu a jiných činnostech. Proto jsme se k nim obrátili s návrhem, zda by umožnili svým dětem strávit pár dnů v měsíci červnu v Chorvatsku. Odezva byla jednoznačně kladná a tak jsme začali tento zájezd připravovat. Oslovili jsme několik cestovních kanceláří, až jsme si vybrali CK Valašku, která nám předložila velmi zajímavý návrh na cestu do Chorvatska.
A tak v pondělí 19. června jsme vyrazili v počtu 15 dětí a dva vedoucí směrem do Dalmácie, do Podgory. Cesta byla docela dlouhá, i se zastávkami trvala takřka 16 hodin. Nejeli jsme přes Rakousko, ale cesta na místo vedla přes Slovensko a Maďarsko. V úterý ráno jsme dorazili na místo. Přivítalo nás ovzduší zamořené kouřem. V této oblasti totiž v minulých dnech zuřil veliký požár a půda v některých místech ještě doutnala. Naštěstí to netrvalo dlouho. O tom, že jsou v kopcích stále ohniska požáru, nás ještě několik dnů utvrzovala letadla, která pravidelně brala vodu přímo z mořské hladiny a tato ohniska ze vzduchu kropila.
V úterý v poledne jsme se ubytovali a vyrazili na obhlídku terénu a hlavně moře. Voda byla kupodivu již teplá a tak jsme se všichni netrpělivě vrhli do vln Jadranu. Na pláži byly menší kamínky a tak někteří z nás používali obuv do vody. V naší výbavě byla také nafukovací lehátka, kruhy a míče. Vše jsme časem použili i v soutěži, kterou jsme nazvali "Chorvatský víceboj". Byla utvořeno pět družstev a členové jednotlivých družstev byli k sobě vylosováni.
Víceboj se skládal z dvanácti disciplín, z nichž některé se plnily přímo ve vodě. V průběhu jednotlivých dnů jsme všech 12 disciplín úspěšně splnili a nejlepší družstvo bylo odměněno hodnotnými cenami. Vyhrálo družstvo ve složení: Katka Maděrová, Martin Knedla a Jindra Jarcovják. Rozdíly mezi družstvy byly opravdu malé a tak můžeme říct, že zvítězila všechna družstva, která soutěž absolvovala.
Soutěž nedokončilo pouze družstvo učitelů, protože při jízdě lehátkem na čas nestačila paní učitelka Klára včas na lehátko nasednout a lehátko jí i s dalším členem družstva ujelo. Proto bylo družstvo diskvalifikováno.
Stravu jsme měli 3 krát denně. Snídaně byla formou švédského stolu. Na oběd i na večeři jsme jedli jednoduchá, ale chutná jídla. Často nám byly podávány těstoviny, připravené na různé způsoby. Výborná zde byla zmrzlina. Kopeček stál sedm kun a druhů zmrzliny zde bylo velké množství.
Vždy po večeři jsme se šli podívat na západ slunce nad mořem a tento zážitek byl opravdu nezapomenutelný. Večerka bývala kolem 23. hodiny a po náročném dni byl velmi brzy na pokojích klid.
Poslední večer byl nejpěknější. Po večeři jsme všichni odešli k moři a na terase příjemné restaurace jsme si poručili výborné bezalkoholové koktejly. Seděli jsme všichni pohromadě, dívali se na západ slunce a uvědomovali si, že v tomto složení už sedíme naposledy a že se naše cesty velmi brzy rozdělí. Bylo to krásné a zároveň smutné poslední společné posezení v Chorvatsku.
Domů jsme se vraceli v sobotu večer plní krásných zážitků. Že jsme byli dobrá parta, svědčí také reakce jiných návštěvníků, kteří chování a vystupování našich dětí velmi kladně hodnotili. Na bezproblémovém pobytu má velkou zásluhu paní učitelka Klára Černochová, která nebyla pro děti jen dobrou učitelkou, ale hlavně výbornou kamarádkou, která nezkazila žádnou legraci a ve všem dětem, když bylo potřeba, pomohla. Za to jí patří velké poděkování.
Na závěr mohu konstatovat, že naše třída udělala velmi dobré jméno naší škole a obci Kašava. Kolektiv dětí se ještě více utužil a tak byly splněny i cíle výchovné a vzdělávací.
Věřím, že velmi dobrý dojem, který 9. třída v chorvatské Podgoře zanechala, budou v příštích letech dále šířit i další třídy, které se do Chorvatska dostanou.