Věra Vlková
O této výrazné události se děti dozvěděly napřed ve vyučování. Musely ve skupině přijít na to, jak sestavit správně chronologicky text o osvobození. Dále se zábavnou formou seznámily s pojmy, které jsou s tímto tématem úzce spjaty.
Takto vybaveni jsme zamířili do terénu. Naše dopolední cesta se skládala ze zastavení u pomníku obětem u kostela, kde se děti pokusily vcítit do pozůstalých těchto lidí, kteří měli své rodiče, sourozence, lásky,… Další zastávkou byly památníky u obecního úřadu. U květinářství si vyslechly příběh o pekařství a dění kolem něj. U pyramidy jsme se pokoušeli vžít do kůže partyzánů a představit si strach lidí v době, kdy v Držkové sídlila německá posádka. Na Vinohrádku si děti sáhly na kříž z části letadla. Ze Sobolice jsme si ukázali místo pádu amerického letounu. Sešli jsme opět k cestě a vydali se směrem k vysílači a dále k místu pádu bombardéru. Děti v tichosti poslouchaly příběh spojený s touto událostí. Cestou zpět jsme si zkusili, jaké to je chodit „v noci“ terénem jako partyzáni pro chleba (děti se se zavázanýma očima prodíraly lesem pod vedením jednoho vidícího). Cestu zpět jsme zvládli velmi rychle. Plni dojmů, zážitků, prožitků jsme se vrátili do školy.
Třeťáci při pietní akci zpívali hymnu. Jsem si jistá, že si více než kdy jindy uvědomovali tento den.
V následujícím týdnu si žáci vyslechli besedu paní učitelky Divílkové o konkrétní situaci – o tom, že oběť války může mít různou podobu. Seznámili jsme se s příběhem chlapce z Ostraty, který se stal „nepřímou“ obětí války. Následující den jsme se tedy vydali i k pomníku Zdeněčka do Ostraty.
Jsme vděčni, že žijeme v míru, a všichni si přejeme, aby nás hrůzy války nikdy nepotkaly.