V naší škole je již několik let tradicí, že žáci osmé třídy jezdí na vodácký výcvik. Ani letošní rok nebyl výjimkou. Jak letošní vodák vypadal, popisují ve svých zprávách sami osmáci. Pro lepší představu si můžete prohlédnout fotografie. Počasí bylo na vodu přímo ukázkové a parta osmáků byla skvělá!
Vodácký kurz na Dyji
Julie Julinová
V pondělí 17. 6. 2024 jsme se společně se třídou vydali na vodák. Setkali jsme se ráno u hasičské zbrojnice v Kašavě. Odtud jsme jeli autobusem do Zlína na nádraží. Nasedli jsme do vlaku a jeli do Otrokovic. Tam jsme přestoupili na další vlak, který nás dovezl do Břeclavi. Tam jsme si zkrátili čekání na další vlak rozchodem. Po krátké procházce po Břeclavi jsme nasedli na už poslední vlak do Znojma.
Tam jsme měli další, tentokrát ale delší rozchod. Procházeli jsme se po náměstí, koupili si zmrzlinu a porozhlédli jsme se po obchodech. Potom nás čekala velmi zajímavá prohlídka po znojemském podzemí, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací a něčemu se přiučili.
Po prohlídce následovala cesta do našeho prvního kempu. Tam jsme si rozložili stany a zkušený instruktor nám vysvětlil, jak pádlovat a chovat se na lodi. Dostali jsme vesty a pádla, vzali jsme lodě a šli na vodu. Tam jsme si to konečně vyzkoušeli naživo. Všichni jsme po chvíli přišli na to, jak pádlovat a řídit loď. Jezdili jsme asi hodinu a nechybělo ani skákání do vody. Večer jsme si ještě zašli do kina na skvělý film.
Druhý den ráno jsme si sbalili stany a vyrazili na dlouhou cestu po řece. Po cestě jsme překonali spoustu jezů, ale všichni se vedli skvěle. Poslední jez byl velice prudký, takže se lodě musely shazovat zvlášť. Zároveň jsme se pod tímto jezem mohli i koupat, což nám všem při vysoké teplotě hodně pomohlo. Cesta byla dlouhá a únavná, ale všichni jsme se relativně suší dostali do druhého kempu v Krhovicích. Tam jsme si zase postavili stany a vydali se do místního obchůdku, kde jsme si koupili něco na večeři a na snídani a svačinu na následující den. Večer jsme si všichni povídali a užívali si volné zábavy.
Ráno nás zase čekalo balení a o půl deváté už jsme seděli v lodích. Čekala nás naše úplně poslední cesta po krásné Dyji. Bohužel na tomto úseku bylo velmi málo vody, takže jsme jeli celkem pomalu, často drhli a zasekávali se. Na druhou stranu jsme ale měli více času pozorovat okolní přírodu. Asi o půl jedné jsme konečně dorazili do Hrádku. To byla naše úplně poslední zastávka. Odtud nás auto dovezlo zpět na nádraží a vyrazili jsme domů.
Musíme se ale pochválit, protože jsme byli nejrychlejší třída, a dokonce jsme se ani jednou necvakli (nepřevrátili do vody). Všem se nám výlet moc líbil a určitě jsme si ho užili.
Vodácký kurz
Hana Marušáková
Dne 17. 6. jsme se vydali vlakem do Znojma. Doprovázeli nás čtyři učitelé, kteří se nás (k mému překvapení) nezalekli a celý výlet statečně zvládli, takže tímto bych jim ráda poděkovala za organizaci a super čas.
Po příjezdu do Znojma jsme nejprve navštívili znojemské podzemí a měli krátký rozchod. Potom jsme se vydali do kempu, kde jsme již měli své věci, a tak zbývalo jen postavit stany a trochu si vybalit. Stany jsme postavili, dovolím si říct obstojně. Následovalo zhruba hodinové volno. Po něm jsme se seznámili s instruktorem Tomem, který nám nejprve vysvětlil základní věci na souši a pak se šlo do vody. Na Dyji jsme sice byli ten den jen asi hodinu, ale i tak jsme si to náležitě užili. Nakonec jsme si mohli i zaskákat do studené vody, která ale téměř nikomu nevadila. Po příjezdu do kempu jsme měli zhruba hodinu na upravení a pak nás učitelé vzali do kina.
Druhý den jsme měli budíček celkem brzy, ale i tak se většina z nás vyspala obstojně. Po snídani a sbalení stanů jsme se opět vydali na řeku, tentokrát s instruktorkou Peťou. Dopoledne jsme sjížděli několik jezů a na oběd se stavili v Restauraci Na Selské (nedoporučuji). Po obědě nám učitelé v rámci soutěže rozdali vajíčka do dvojic. Vyhrál ten, který vajíčko dovezl v pořádku až do Hrádku, kam jsme měli dorazit ve středu. Odpoledne byla voda již bez jezů a v klidu jsme dojeli do dalšího kempu. Tam opět následovalo stavění stanů. Večer jsme si povídali dlouho do noci, takže jsme naspali ještě méně hodin než předchozího dne.
Třetího dne jsme i přes nedostatek vody úspěšně dojeli do Hrádku, většina z nás dovezla i neporušená vajíčka. Dostali jsme odměny, a pak jeli na vlak.
Děkujeme za výlet :D
VODÁK, 17. 6. – 19. 6. 2024
Vít Skalník
Naše cesta na vodák začala časně ráno. V 6:25 byl sraz u kašavské zbrojnice. Přijel pro nás linkový autobus, který nás dopravil do Zlína. Nastoupili jsme na vlak, párkrát přestoupili, nakoukli jsme pod zem znojemské půdy a dorazili na první tábořiště. Postavili jsme stany a šlo se na výcvik. Instruktor Tom nás nejprve s lodí seznámil na souši, jakmile jsme vypadali, že to chápeme, vzal nás na vodu. Tam jsme asi hodinu štvali rybáře. Usušili jsme se a šlo se do kina. Kino jsme měli kromě jednoho páru sami pro sebe. Po kině následovala cesta zpět do našeho kempu. Aby to bylo dobrodružnější, tak jsme to vzali lesní cestičkou. První noc byla krom překvápka na záchodech klidná.
Ráno jsme rychle posnídali a jelo se. Po cestě nás čekalo pár jezů, které jsme bez problémů pod vedením instruktorky Petry všichni zvládli. Druhé tábořiště bylo takové přírodnější a za mě i hezčí. Zakotvili jsme, postavili opět stany a šlo se nakoupit. Potom až do večera jsme si mohli dělat, co jsme chtěli.
Poslední den už byl takový unavenější. Dopluli jsme do cíle, tam nás auto odvezlo na nádraží a asi za cca 2 hodiny jsme byli všichni doma (nebo aspoň já) samozřejmě musíme poděkovat našim učitelům, kteří měli dostatečně velkou trpělivost a nikoho neposlali domů, a dík patří i panu učiteli Drápalovi, který vodák zorganizoval a celý kurz nám vozil věci v obecní dodávce.