Světlana Divilková
V hodině literatury jsme se v šesté třídě seznámili s pojmem personifikace. Děti se nejdříve dozvěděly, že se jedná o básnický jazykový prostředek. Jednoduše řečeno: personifikace je, když dáváme věcem, zvířatům nebo přírodním jevům lidské vlastnosti. Například když řekneme, že vítr zpíval v korunách stromů nebo slunce se usmívalo na svět, mluvíme o personifikaci. Společně jsme vymýšleli další příklady. A protože to dětem výborně šlo, pustily se i do psaní vlastních krátkých básniček, ve kterých si personifikaci vyzkoušely. Ukázky několika povedených básniček našich žáků najdete níže. Všem dětem patří pochvala za nápaditost a krásné obrazné vyjadřování!
Barbora Procházková
Večer, v noci kráčím domů,
stromy objímají pustou mlhu.
Každý krok se stává nepřítelem.
Cesta nekonečná to snad je.
Slyším kroky, jak kráčí za mnou.
A v tu chvíli ztrácím se
pustou mlhou.
Matěj Janata
Nový den vítají šeptající stromy,
přichází letní den.
Ptáci nosí mi zprávy
a zvířata se scházejí u pítka den co den.
Jakub Výboh
První zvonění ve školním roce,
žáci přicházejí a odcházejí.
Jedna lavice říká druhé: „Já chci Frantu!“
Druhá říká: „A já Ondru!“
Alexandra Geherová
Ráno se slunce směje,
květinám to prospívá.
Večer zase slunce seje nová semínka,
ze kterých mu vyrůstá nová květinka.
Vítězslav Koutňák
Byla jedna malá lžička,
jen vylezla z myčky,
kdyby jenom věděla,
že spadne mezi příčky.
Richard Šarman
Přes den šeptaly houby,
v lese stromy zase smály se
i ptáci se zde smáli
a já radostí pěl.
Slunce se dívá na zem,
ať země svítí jasně.
Barbora Šarmanová
Na jaře já se vždycky směju
a svůj úsměv neukryju.
Když na obloze slunce svítí,
mladé stromy tím rychle sytí.
