Lucie Holíková
Prosinec se v hodinách českého jazyka žáků 8. ročníku nesl ve znamení líčení - subjektivně zabarveného popisu. Společně jsme objevovali, že dobré líčení nevzniká jen z toho, co vidíme očima, ale zapojuje všechny smysly. Naslouchali jsme zvukům, hledali vůně, dotýkali se atmosféry a učili se ji převádět do slov.
Součástí práce byl také jazykový trénink. Metafory, přirovnání, epiteta i personifikace se postupně stávaly přirozenou součástí našich textů a pomáhaly obyčejným věcem ožít a stát se nositeli nálad a emocí.
Když přišel čas na samostatné psaní, téma bylo jasné – Vánoce. Pro žáky však bylo překvapením, že je tentokrát nebudou popisovat ze svého pohledu. Museli se vcítit do role krbu, vánočního stromku, kapra či malého dítěte a nechat čtenáře nahlédnout na svět jejich očima. Právě tato změna perspektivy přinesla texty plné fantazie i nečekaných postřehů.
Máte-li chuť, začtěte se do nejzdařilejších prací našich osmáků, které vám připomenou to kouzelné ticho pod stromečkem, vůni cukroví, praskání ohně v krbu nebo netrpělivé dětské očekávání. Věříme, že vám jejich čtení vykouzlí úsměv na tváři a dovolí vám alespoň na chvíli se zastavit, zavzpomínat a znovu se nadechnout vánočního kouzla.
Vánoce očima malého dítěte
Sabina Daňková
Jmenuji se Pepík. Je mi pět let a Vánoce mám moc rád, jelikož nemusím chodit do školky a mohu čekat na příchod Ježíška.
Všude je bílo, jako kdyby se na nás z nebe snesl svatební závoj. Uprostřed obýváku si stromeček obléká nádherné vánoční šaty, které se rozzáří jako oči malého dítěte. V ovzduší cítím vůni vánočního cukroví. Světýlka všude tančí. Pod stromem si hraji s autíčky a vnímám to, jak stromek usíná. Všude je klid, slyším jen zpěv vánočních koled. Pozoruji pohádky, které se pouští v televizi. Vždy chci pomáhat mamince se zdobením perníčků, ale maminka mi to nedovolí, protože bych prý jen ochutnával.
Jdu si lehnout do postele, která je měkoučká jako obláček. Nemohu se dočkat příchodu Ježíška, který mi pod pichlavý strom nadělí kouzelné dárky.
Je přenádherné vánoční ráno. Jako bych dýchal ranní svěží vzdoušek, ale hlavně cítím vůni vánočního stromečku, která zahalila celý dům. Teď už jen čekat, než zazvoní zvoneček. Utíkám si ven hrát. Stavět šťastného sněhuláka. Jako kdyby taky čekal na Ježíška. Mezitím, co mi venku blednou ručičky, kapr sténá v troubě. Chuť vánočního cukroví je jako chuť teplého medu. Už se stmívá. Zasněženou krajinu zahalil černý plášť.
Večeře už je na stole. Už skončilo kaprovo trápení. Nedokážu jíst, jak se těším na dárky. A je to tady, slyším zvonit zvoneček, pyšnící se svými vysokými tóny. Seběhnu ke stromečku, jako by mi hořelo za patami. Blyštící se dárky čekají, až je otevřu. Z jednoho z nich na mě vykukuje červené autíčko. Všude je radost, všichni se smějí. Dnešní Štědrý den nemohl dopadnout lépe.
Vánoce mám úplně nejraději, jelikož dostávám autíčka a všude je radost. Zkrátka mohu trávit čas s rodinou nebo stavět sněhuláky. Šťastné a veselé Vánoce přeje Pepík.
********************************************************************************************************************************
Vánoce očima vánočního stromku
Jiří Zbranek
Den jako každý jiný, stojím si tak na místě a povídám si se svými kamarády. Vtom přijde dřevorubec s dlouhou zubatou věcí a začne mě řezat, poté mě odnese do svého malého domu a postaví mě vedle plápolajícího krbu.
Nevím, co se děje, co bude dál, stojím tu bídně sám, mé rodné místo je tatam. V místnosti je velké ticho a nikde ani noha. Najednou vidím, jak za oknem padne tma a dolů se snášejí malé bílé perličky, všechny stromy jdou spát a z celé krajiny se stane bílá pustina.
Vtom tichounce zaskřípají dveře a dovnitř vejde skupina lidí, obléknou mě do červených a žlutých řetězů, na větve mi navléknou malé a velké lesknoucí se koule a na špici mi nasadí zlatou zářící čepici.
Poté, co rodina usedne ke stolu k jídlu s velmi pronikavou vůní, si všichni povídají a smějí se. Potom vejdou do druhé místnosti a znovu nastane ticho. Po malé chvíli se náhle ozve cinkání a najednou se všude kolem objeví hromada barevných balíčků. Následně celá rodina vyjde z místnosti a začnou balíčky jeden po druhém rozbalovat.
Koukám na ty šťastné tváře a jsem radostí bez sebe, že jsem všem přinesl radost a štěstí.
********************************************************************************************************************************
Vánoce očima krbu
Patrik Škapík
Začíná zima a lidé mě znovu po roce probouzí, abych zahřál svým ohnivým srdcem celý dům. Jsem krb a mám příležitost nahlížet na ty špatné i na ty dobré chvilky Vánoc.
Jako jednu z prvních věcí pozoruji, jak se zapalují adventní svíčky, které voní po čerstvém medu. Slyším, jak si děti venku hrají, a potom se ke mně přijdou celí zmoklí od sněhu zahřát. Pozoruji i to, jak si děti s úsměvem na tváři píšou přáníčka s tím, co by si od srdce přály, a potom mají ještě větší úsměv jen kvůli tomu, že jejich přáníčka zmizela. Nejvíc mě mrzí, jak se rodiče musí namáhat s dárky, aby jejich rodina byla šťastná, ale podle mě to není o dárcích, ale hlavně o čase s rodinou (kterou já nemám). I tak úplně miluju tu krásnou vůní cukroví, které, když se jim nepovede, dají mně.
Vždycky, když děti jdou naposledy do školy nebo školky, vím, že to už přichází. Když je najednou všude povyk, vždy vedle mě dají nového přítele, stromečka, který je překrásně ozdobený. A najednou slyším ránu a jenom vidím mrtvého kapra, z kterého se dělají lahodné řízky s bramborovým salátem, a díky tomu vím, že přijde Ježíšek. Rodiče s dětmi se jdou schovat, aby viděli zlaté prasátko, a já vidím Ježíška, jak všem dává dárečky a pospíchá dál. Zazvoní zvonek a děti si mohou přede mnou rozbalit dárečky a všichni jsou šťastní.
Vánoce mám rád, ale většinou se něco pokazí. Hlavně mám rád, jak jsou všichni spolu a mají se rádi. No a po tom všem znovu upadám do spánku ...
********************************************************************************************************************************
Vánoce očima krbu
Václav Vesecký
Jsem krb. Celý život prožívám zde, v našem obýváku. Během roku vždy sleduji rodinu, která zde bydlí, a celý rok se těším na zimu, protože ve mně zažehnou ten hřejivý plamen. Samozřejmě bych byl radši, aby byla zima celý rok, ale nezbývá mi nic než jen čekat.
Těsně před Vánoci to přijde. Už slyším tatínka štípat polínka. Pak přinese bedýnku se dřevem a položí ji vedle mě. Ucítím krásnou vůni smrkového dřeva, které mám nejradši, jak štipká v nose. Nakonec škrtne sirkou a jiskřičkou jej zapálí a mě zahřeje obrovská vlna tepla z mého nitra. Pak už si jen užívám, jak se mi na jazyku drolí žhavé uhlíky.
Takto hřeji pár dní, během kterých se obývák změnil k nepoznání. Děti u mě sedávaly a hřály se. Potom přinesli stromek. Původně jsem si myslel, že s ním chtějí zatopit, ale bohužel jsem se mýlil. Postavili tedy toho zeleného obra do stojanu a začali ho pokrývat kulatými poklady.
Nakonec přišel ten den, kdy se sjela celá rodina k nám. Já jsem dostal dvojitou porci jako na každý Štědrý den. Všichni se do mě dívali jako na televizi a já jsem byl šťastný. Večer jsem poslouchal koledy a vánoční pohádky. Byl to nejlepší den v roce. Konečně mě někdo obdivoval, a to mě zahřálo u srdíčka. Před očima jsem mezi tančícími plameny viděl pestrobarevné postavy a cítil jsem vůni cukroví. Oheň ve mně pomaličku vyhasínal. Rodina se pomalu vytrácela do postelí. Byl jsem hrdý na to, že jsem mohl tuto rodinu ohřívat letos znovu.
Stejně to chodí rok co rok a pomyšlení na tento kouzelný vánoční čas mě hřeje po celý zbytek roku. Přes léto, když jsem plný již chladných uhlíků, mě drží při životě jen naděje, že Vánoce zase přijdou. O Vánocích je totiž jediný čas, kdy si mě lidé váží.
********************************************************************************************************************************
Vánoce očima krbu
Jsem krb naší rodiny a dnes vám povím, jak to chodí u nás doma na Vánoce. Už roky jsem totiž svědkem toho, jak moje lidská rodinka slaví tento úžasný svátek plný radosti, cinkání rolniček, příjemného napětí a sladké vůně cukroví.
Už po generace jsem světlem každých Vánoc a hřeji všechny tvory v naší domácnosti. Zažil jsem jich už stovky, a každé byly jiné než ty předchozí.
Když mě postavili, tak se mi zprvu nelíbilo, že jsem krb, protože stát na jednom místě jako kůl v plotě a sledovat koloběh lidského života mi připadalo jako nuda. Pak ale přišel prosinec a domov zalila taková příjemná hřejivá atmosféra. Lidé přinesli domů adventní kalendáře, které postavili přímo vedle mě. Slyšel jsem každý den smích, když vyloupli nové políčko. Jednoho dne ale nebyli doma. Přemýšlel jsem dlouho, kde asi jsou, a pak jsem to uslyšel. Pláč novorozeného dítěte. Viděl jsem jejich radostné tváře, které si užívaly každý moment. Dcerku pojmenovali Silvie. To jméno mi zní, jako když na Silvestr všichni čekají na půlnoc a prskavky létají po obloze.
A pak nadešel den 24. prosince, den samotných Vánoc. Nastěhoval se k nám stromeček, který ozdobili vánočními baňkami, jako by to byl slavný herec chystající se na výstup. Celým naším domečkem proletěla líbezná vůně cukroví. Lidé mě pořád krmili dřívím, které mi chutnalo tak moc, že jsem jim za to dával teplíčko. Líbilo se mi, jak maličká Silvinka pištěla radostí, když trhala zdobený papír. Lidé si pochutnávali na cukroví a já na zbytcích obalů dárečků.
Uběhlo deset let Vánoc a mě bavilo pozorovat, jak Silvinka roste. Její vysmátý obličej nikdy nezmizel a jiskřička z jejích očí taky ne. Rodiče i já jsme neustále poslouchali její zvonivý smích. Její sestra vždy hledala dárečky doma, ale Silvinka věřila, že jí je nadělí Ježíšek. Je mi příjemné, když na mě pověsí chlupaté pestré punčochy, do kterých pak rodiče nadělí sladkosti. Holčičky mi dělají společnost vždy, když přijdou z venku domů úplně promrzlé. Koukají do ohně, a přitom v rukou svírají horkou čokoládu. Když holky pobíhají po domě s rolničkami v rukou, cítím se jako šlechtic kráčející na koncert rolniček. Krásný čas.
Uplynulo dalších dvacet let a Sylva už nám dospěla. Přivedla na svět dvě malé děti, které byly roztomilé jako novorozená koťátka. Nostalgie přišla jako stařena, která slavila letos Vánoce s námi. Babička, děda, Silvie, její přítel a jejich děti se dali do pečení perníčků a všelijakých jiných dobrot. Na celý dům se snesly vánoční koledy a slyšeli je úplně všichni. Ta vánoční atmosféra byla cítit na míle daleko. Dům vždy navštívil shon a očekávání, ale i klid a radost. Každý koutek našeho obydlí pokryje vánoční výzdoba a vše hned vypadá veseleji. Můj kamarád stromek je jako voňavka s vánoční vůní. Námraza krásně zdobí okna a děti v ní rády hledají obrazce, neomrzelo mě dívat se na jejich soustředěné pohledy plné zvědavosti. Rodiče i prarodiče se tradičně políbí pod jmelím, aby je tři sestry, Láska, Štěstí a Plodnost, následovaly další rok. Vůně kapra se nese celou ulicí a všichni se rozplývají nad pochoutkou.
Vánoce jsou pro mě období, kdy jsem potěšen, že můžu dodávat teplo mé rodině a provázet ji tímhle pokojným svátkem. Je to období klidu, míru, radosti, společného času s těmi, které milujeme. Každý jeden rok milerád přihlížím tomu, jak mají všichni zářivý úsměv na tvářích. Už se těším na další Vánoce.
