Světlana Divilková
První dny nového školního roku nemusí nutně znamenat jen usednout do lavic, otevřít učebnice a začít podle rozvrhu. První dny jsme využili hlavně k tomu, abychom byli spolu – venku, na vycházkách a při různých třídnických aktivitách. A protože sedět pořád ve škole by byla škoda, vyrazili jsme třeba lesem do Držkové.
Naše kroky vedly do obecního domu, kde na nás čekalo zázemí pro třídnické hodiny. A právě tady patří obrovské poděkování Obecnímu úřadu v Držkové. Díky jeho vstřícnosti jsme mohli využít prostory bývalého hostince na křižovatce a strávit část dne společně trochu jinak než ve škole.
V Držkové jsme si připomněli školní řád. Děti ve skupinách seřazovaly pravidla školy od toho, které je nejtěžší dodržovat, po to nejsnazší. O jejich řešení jsme poté diskutovali. Ale rozhodně nezůstalo jen u pravidel. Povídali jsme si, přemýšleli, co všechno nás letos čeká, a pustili se také do tvoření. Každý si namaloval svou vlastní květinu přání – do okvětních lístků si mohl napsat, co by chtěl letos zažít, dokázat, naučit se nebo třeba jen tak zkusit.
A pak už jsme se vydali zase zpátky. Příjemná procházka lesem, dobrá nálada a společně strávený čas byly vlastně docela povedeným startem do sedmičky.
Ve čtvrtek jsme si užili hodinu a půl smíchu u filmových Mimoňů. V pátek už ale přišla realita – sešity, učebnice, zvonění a vyučování podle rozvrhu.
Do sedmičky vstupujeme s vědomím, že škola není jen o známkách a učivu. Je také o lidech, zážitcích, odvaze zkoušet nové věci a o tom, co si každý z nás během roku nechá „vykvést“.
