Světlana Divilková
Ve jedné ze závěrečných hodin literatury v šesté třídě se ze šesťáků stali spolupracovníci amerického básníka Shela Silversteina. Po úvodní debatě na téma „Cokdyže“, ve které jsme rozebírali své nejčastější pochybnosti a váhání, se žáci rozdělení do šesti skupin pustili do řazení veršů a tvoření rýmů. Báseň byla plná různých „cokdyží“. V některých skupinách dokonce děti doplnily vlastní rýmy. Ve všech týmech žáci bez potíží přišli na princip, jakým je básnička stavěná, že se jedná o sdružený rým – a,a, b,b.
A zde je naše původní inspirace od Shela Silversteina.
COKDYŽE
S usnutím mám občas potíže,
to když se objeví Cokdyže.
Člověka to vážně udolá,
když zpívají pořád dokola:
Cokdyž mi ujede vlak?
Cokdyž nám vypustěj plavečák?
Co když mám jed v čaji?
Cokdyž mě ve škole vyvolají?
Co když mě někdo zmlátí?
Cokdyž mi upadne knoflík z gatí?
Cokdyž vypukne válka?
Cokdyž mě všichni maj za hlupáka?
Co když si zlomím prst?
Cokdyž mi vyraší zelená srst?
Cokdyž nevyrostu?
Cokdyž zakopnu a spadu z mostu?
Cokdyž se zblázním?
Cokdyž se babička nevrátí z lázní?
Cokdyž mi ve větru uletí drak?
Cokdyž mi narostou zuby cikcak?
Cokdyž zapomenu nákup?
Cokdyž mě naši daj do děcáku?
Cokdyž mě nikdo nemá rád?
Cokdyž se nenaučím tancovat?
Svět je bezva, než se přiblíží
ta stará písnička mých strašných Cokdyží….