Patrik Danič
V neděli 16. ledna 2022 jsme vyrazili na lyžařský kurz do Čenkovic v Orlických horách. Naše škola jezdí v rámci vyučování na lyžařský kurz každý rok a využívá vždy stejný hotel.
Po dvou a půlhodinové cestě jsme konečně dorazili do cíle. Pohled, který se nám naskytl, byl okouzlující, zasněžená příroda všude kolem nás. Při pohledu na hotel mi trochu zatrnulo při vzpomínce na léta minulá a kurz v 6. třídě. Nu což, otřepal jsem se a vyrazil vstříc dalším zážitkům. Při vstupu jsem ještě klidný, postupuji hotelem i s kamarády dál. Blížíme se k přidělenému pokoji číslo 214. Otevíráme dveře s nadějí, že se stav pokoje za 2 roky naší nepřítomnosti změnil. Naděje pohasla, hned co jsme vstoupili. Pokoj při bližším ohledání vykazoval jedinou změnu, a to novou šatní skříň. Po dlouhé cestě jsme si s kamarády chtěli odpočinout, ovšem to, co jsme uviděli, předčilo naše očekávání. Ještěže jsem si vzal svou deku a mám dostatek mikin, které použiji jako polštář. Den končí, jdeme spát.
Den 2.
Probudili jsme se do dne, který se nepodobal obrázkům z pohlednic propagujících horské radovánky. Byla mlha, foukal silný vítr a hustě sněžilo. Po ranní hygieně jsme šli na snídani, jež nám byla předkládána formou švédských stolů. Po vydatné snídani jsme vyrazili na svah. Na tomto místě se s vámi musím podělit o své pocity z lyžování. Ve svém dosavadním životě jsem na lyžích stál jednou, teď podruhé, a taky to tak vypadalo. Těch pádů a krkolomných pohybů bylo nespočet a nemusel by se za ně stydět ani filmový kaskadér. V průběhu dne pádů ubývalo i pohyby se stávaly ladnějšími a já si začal svůj první den užívat. Pak už následovala večeře a pobyt na pokoji. Usnul jsem unavený, ale šťastný, že jsem se nezabil.
Den 3. a 4.
Další dny probíhaly podle zažitého rituálu. Ranní vstávaní, osobní hygiena, snídaně, pobyt na svahu, oběd, pobyt na svahu a večeře. Jako celý život člověka se skládá z jednotlivých střípků, tak ani lyžařský výcvik není výjimkou. Okamžiky opakujících se činností střídaly zážitky ze svahu a z kontaktu s kamarády. 4. den výcviku nás čekala výzva v podobě slalomu. Slalom začal a já skončil, no co Vám budu povídat. Radši to přeskočíme. Večer jsem usínal s radostí, že lyže, které mi byly zapůjčeny, vrátím v celku.
Den 5.
Probudili jsme se do slunečného rána s tím, že poslední den strávíme v klidu a v pokoji při přípravě na odjezd z hor. To jsme ještě nevěděli, co nás čeká. V dopoledních hodinách se začala hotelem šířit zpráva, že COVID je blízko. Až příliš blízko. Opouštíme hotel ve spěchu a čeká nás karanténa. A pak že sportem ke zdraví.