Světlana Divilková
V hodinách českého jazyka a literatury probíráme v šesté třídě literární žánry. Začínáme pohádkami. Jedna z aktivit zahrnovala i práci s pohádkovými postavami. Ze dvanácti různých pohádkových postav byly náhodně vybrány dvě – rytíř a vodník. Děti měly za úkol vymyslet vlastní pohádku s těmito dvěma pohádkovými postavami. Jedna práce byla opravdu mimořádná a rádi bychom ji tímto rozšířili mezi další čtenáře. Jedna spolužačka to ve svém pohotovém komentáři vystihla přesně: „Kdyby rodiče četli svým dětem takové pohádky, tak by je to víc zaujalo.“
Přejeme příjemné čtení.
Vodník a rytíř
Napsala Julie Julinová (6. třída)
Byl jeden královský rytíř, který byl jako králova pravá ruka. Ale po nějaké době se rytíř rozhodl, že pro krále přestane pracovat. Král byl totiž zlý a rytíři se to nelíbilo.
Jednou ráno šel za králem, aby mu oznámil, že pro něj již nepracuje. Když mu to řekl, král se rozzlobil a vyhnal ho z království.
Když rytíř překročil hranice království, spatřil malou dřevěnou chaloupku. Měl hlad, a tak šel dovnitř. Uviděl starou babičku. Dala mu jídlo a pití, potom mu řekla: „Když půjdeš dál, je tam rozcestí, vpravo je jezero s vodníkem a vlevo je ohnivý drak. Je na tobě, kam půjdeš.“ Rytíř poděkoval a šel.
Když přišel k rozcestí, rozmýšlel se, kam půjde. Nakonec zatočil vpravo. Zahlédl velké jezero a uprostřed něj stála vrba, na které seděl vodník. Rytíř na něj zavolal: „Buď zdráv, vodníku. Pomůžeš mi zabít draka a dostat se za mojí ženou?“ Vodník mu řekl, že za ním nejdřív musí doplavat. Rytíř tedy poslechl a připlaval k vodníkovi, vylezl na vrbu a vodník mu řekl: „Pomůžu ti, jen když pomůžeš ty mně.“ „Dobře, s čím tedy potřebuješ pomoci?“ zeptal se rytíř. „Moje dcera ztratila pět zlatých šupin. Najdi je a já ti pomůžu zabít draka.“
Rytíř tedy poslechl a skočil do vody. Hledal a hledal, až po nějaké době našel první zlatou šupinu mezi kameny. Řekl si, že by potřeboval pomoc. Šel zpět za babičkou do chaloupky a všechno jí to vylíčil. Babička mu dala vodního hada, aby mu pomohl najít zbylé čtyři šupiny. Rytíř tedy poděkoval a šel. Jakmile vlezl do vody, had se mu vysmeknul z rukou a už byl v jezeře. O chvíli později se had vrátil se všemi šupinami zpět k rytíři. Dal mu šupiny a odplazil se zpátky do chaloupky. Rytíř doplaval zpět k vodníkovi a dal mu všech pět šupin. Vodník na něj vykulil oči a řekl: „Dobrá, děkuji ti, svůj úkol jsi splnil. Nyní ti tedy pomůžu zabít draka. Nejdřív se na to ale musíme vybavit.“ Vodník dal rytíři suché oblečení a nový meč a sebe jen polil vodou. Vypravili se tedy za ohnivým drakem.
Přišli na rozcestí a zatočili vlevo. Vešli do obrovské jeskyně, která smrděla uhlíky a spálenou ovčí vlnou. Drak spal, vodník s rytířem šli co nejtišeji, aby ho nevzbudili. Jenomže rytíři spadl meč a rána draka probudila. Drak se postavil, zhrozil se a řekl: „Kdo mě to vzbudil?! Ať je to kdokoli, zabiju ho!“ A začal boj. Drak se nažhavil a začal chrlit oheň na všechny strany. Vodník s rytířem začali se svým plánem. Rytíř se rozběhl se svým mečem proti drakovi. A jak drak otevřel tlamu, aby vychrlil oheň, rytíř mu zarazil meč mezi jeho horní a spodní patro v jeho tlamě. Tím pádem drak nemohl zavřít tlamu. Vodník vyčaroval z vody kouli, kterou hodil drakovi do tlamy. Drak začal hýkat a sténat. Voda ho zchladila a drak zkameněl. Rytíř poděkoval vodníkovi za pomoc, rozloučil se a odešel za svou ženou.
